Na pokraji zhroucení !!!
Dnešní zápas byl tak trochu infarktový! Nakonec jsme vyhráli 2:1, ale před zápasem to vypadalo, že by bylo moudřejší zápas nehrát a nechat ho zkontumovat!
Věděl jsem, že nás zřejmě na tento zápas bude málo a tak jsem přemluvil Surmu, aby vzal na zápas Tomáše Pelikána, který by pozvedl hru našeho týmu. V 14:51 jsem dobíhal ke hřišti a s neuvěřitelným pocitem bezmoci jsem zjistil, že jsem první! Soupeř už se začal svlékat z dresů, když jsem oznámil, že já jsem tým 7 Zbabělých a že budu hrát já, já, já a já. V 14:53 se mi vysmál tým Atomového brouka, který hrál vedle, že je nás fakt hodně! Ve 14:55 dorazil Ráďa a můj bratr Jarda. Bylo to k popukání! Zjistili jsme totiž, že už dorazí jen Surma s Tomem Pelikánem a tak počítejte se mnou, abychom mohli hrát, musel do brány Ráďa, který má před operací kolene a v podstatě nemůže ani běhat, natož bránit svou svatyni! Uvažovali jsme (hlavně já), že to necháme na kontumaci, hlavně kvůli zdravotnímu stavu našeho gólmana. Ráďa však dokulhal do brány a my začali hrát ve čtyřech v poli, 3 vzadu a Tom Pelikán vpředu.
V úvodních minutách to nevypadalo zle, hlavně Tom P. zatápěl obraně a měli jsme i jednu velkou příležitost. Nedali a následně jsme dostali. Z úhlu trefil soupeř parádně balon z voleje pod víko a nedal našemu kulhajícímu brankáři šanci. Najednou, kde se vzal, tu se vzal Jarda Fara. Rychle se převlékl a bylo nás pět do pole! Hra se vyrovnala a začaly přicházet naše šance. Hlavně Tom P. si dělal ze soupeře dobrý den, ten si toho po chvíli všiml a začal ho zdvojovat, občas i ztrojovat a tak se naskýtal prostor pro nás ostatní. Hra vypadala tak, že naše šance přicházely po pěkných kombinacích a soupeř se spíše spoléhal na nákopy až do brány, kde jeho urostlý hráči bojovali o sto šest a nebo šla kombinace přes velmi dobře vybavenou levačku jednoho protihráče, který si s balonem poměrně rozuměl. Poločasu by určitě slušela více remíza, ale nedali jsme!
V druhé půli jsme ještě více přitlačili. Dobře vybavený levonohý protihráč se začal soustředit na osobní bránění Toma P., jelikož už se nemohl dívat, co s jeho spoluhráčema Tom P. vyvádí. Gól však stále nepřicházel. Zbývalo asi deset minut do konce. Jeden z obránců soupeře téměř u rohového praporku tak dlouho vymýšlel co s balonem, až ho Tom P. o míč obral a dal míč Surmínovi přímo před prázdnou branku! 1:1! Soupeř byl očividně rozmontován a my bojovali a dřeli dál! Asi 5 minut před koncem, zůstal vpředu jen Tom P. s jedním obráncem soupeře. Poněkolikáté se výborně uvolnil, zatáhl sám na bránu a tentokrát se už nemýlil! Gólmanovi mezi nohy, 2:1! Soupeř to však ještě nevzdal a bojoval. My se soustředili na obranu a pak přišla zlomová šance soupeře. Dobře vybavený levonohý protihráč se výborně uvolnil a tváří v tvář Ráďovi neuspěl. Ten nás i značně indisponován podržel a snad ortézou vyrazil míč do bezpečí! Z dalšího tlaku už nebylo nic a my vyhráli.
Všech šest hráčů si zaslouží obrovské uznání! Ráďovo koleno snad vydrželo na pokraji zhroucení. Díky Ráďo, tomu se říká obětavost! Obrovským přínosem byl pro nás příchod Toma P., soupeř z něj doslova sr.l maggi v kostkách! Výborně držel, rozdával balon a krutě zatápěl soupeři v obraně! Ale díky všem, protože to byl heroický výkon, na to kdy, jak, v jakém počtu a v jakém zdravotním stavu jsme se sešli! Ještě jednou díky chlapi! Ave 7.